- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vážený pane Kráme,
v článku porovnáváte nesrovnatelné, konkrétně spotřební úvěry fyzickým osobám oproti podnikatelským úvěrům začínajícím podnikatelům. Představte si sebe v roli banky. Přijde za Vámi žadatel o půjčku / zaměstnanec s relativně stabilním příjmem s tím, že by si chtěl pořídit novou televizi. Z rozboru jeho příjmů a výdajů určíte, že zde je prostor ke splácení poskytnutého úvěru s relativně nízkou mírou rizika. Pak si představte, že za Vámi přijde tentýž zaměstnanec s tím, že zakládá živnost / společnost, která se bude zabývat výrobou a zaměstná 10 lidí. K tomu by potřeboval 2 miliony korun na výrobní linku.
Komu byste raději půjčil? Člověku, který má stabilní příjem nebo někomu, kdo nemá o podnikání ani páru? Je velký rozdíl pracovat jako zaměstnanec nebo jet na vlastní triko. Pokud nový podnikatel za pár měsíců zjistí, že o jeho výrobek není takový zájem a je nucen propustit zaměstnance a prodat výrobní linku za zlomek kupní ceny, z čeho pokryje svůj závazek bance?
Příklad je sice značně zjednodušený, ale doufám, že jsem zřetelně vystihnul podstatu věci. Banka je v roli investora, proto musí v první řadě zabezpečit návrat investice (úvěru) za přijatelné míry rizika a výnosu. Banky půjčují zavedeným společnostem, protože splňují tuto podmínku. Mimochodem některé banky dnes nabízejí možnost kontokorentního úvěru již po 3 měsících na základě dosavadního platebního styku.
Rozšířeným omylem je, že k vydělání peněz jsou potřeba peníze. Největší firmy vznikly na koleni v garáži nebo např. studentské koleji, viz. např. Microsoft, Apple nebo Facebook. Pokud je společnost kvalitní s dostatečným ziskovým potenciálem, o investory nebude nouze a i banky se budou předhánět v tom, aby půjčily.
Další články autora |