Zrození běžce

Ještě před pár lety jsem běh bral jen jako nutnou součást přípravy mezi fotbalovými sezónami. Při výbězích jsem vždy trpěl, dobíhal mezi posledními a vůbec se na ně netěšil.

Občas jsem se sice přemohl a šel si pro lepší vlastní pocit zaběhat i sám, ale nějak zvlášť to nepřeháněl. Fotbal hraji od 5 let, v mládežnických kategoriích i na republikové úrovni, ale dále už to postupně klesalo z krajské úrovně až na okresní. Do zhruba 27 let jsem absolvoval pravidelně téměř všechny tréninkové jednotky a o víkendu zápasy. Poté jsem s většími rodinnými povinnostmi postupně dávky snižoval a 1 rok i úplně vynechal. V té době, před 2 lety, jsem dospěl k rozhodnutí, že se musím nějakým způsobem udržovat, abych úplně nezlenivěl. Našel jsem si 4-kilometrový okruh blízko domu a párkrát za měsíc ho 2-3x oběhl. Nějaký tréninkový plán jsem neměl, tak jsem běhal, jak mě napadlo. Nejprve jsem se nechtěl moc namáhat a někde jsem se dočetl, že nejlépe se kondice rozvíjí pohodovým během, tak jsem jednu dobu běhal na 140 tepech za minutu. Po půl roce se mi zdálo, že se moc nezlepšuji, tak jsem zase běhal naplno a různě to střídal, jak se mi zrovna chtělo.

V dubnu 2015 jsem hltal vše možné ohledně ultramaratónu. Chtěl jsem vyzkoušet, co vydržím. Řekl jsem si tedy, že vyzkouším delší trať. Samozřejmě jsem vyběhl jen tak nalehko bez pití a jídla. 17 km jsem jakž takž držel nějaké přijatelné tempo, pak začala moje rychlost klesat. Celkem jsem uběhl 32,4 km, posledních 5,5 km jen šel a modlil se, abych už dorazil domů. Ve vaně jsem asi 3x usnul, ale nějak jsem se dostal do postele. Za 3 dny jsem však vyběhl znovu a to už jsem 22 km zvládl mnohem lépe.

Skutečným impulsem se pro mě ale stal první závod na 6,4 km v Mariánských Lázních. V té době jsem nevěděl něco o nějakém pravidelném tempu, tak jsem běžel, co to šlo. Z tempa mě sice vyvedlo pár kopečků, ale s výsledným časem 27,42 min. jsem byl spokojen. Od té doby se začala moje tréninková kilometráž  zvyšovat a kromě slabšího srpna jsem se od té doby vždy dostal přes 150 km měsíčně.

V září se naskytla možnost zúčastnit se víkendové Salming Tour de Hospic, kde jsem si ve 3 dnech po sobě vyzkoušel závod na 5, 22, a 9,5 km. Byla to příjemná zkušenost v přátelské atmosféře a moc rád na to vzpomínám.

Po tomto trojboji jsem začal trénovat dle Hansonovy metody, Tato kniha se stala mou tréninkovou biblí a konečně mé běhání dostalo nějaký řád. Od té doby pravidleně střídám rychlostní, silové a dlouhé běhy a spolu s nárustem kilometráže (od října do prosince 950 km) pozoruji zvyšování výkonnosti. Metoda je postavena na 18-týdenním tréninku na maratón, což mi krásně vyšlo na lednový českobudějovický Mercury maratón, který bych chtěl zaběhnout v limitu 3:20.

Se závodní běžeckou sezónou 2015 jsem se rozloučil ve Františkových Lázních na 5,6 km trase, která byla pro mě testem na 5 km trať. Měl jsem v plánu ji zvládnout tempem 4:05/min (o 10 vteřin rychleji než před 3 měsíci). což se podařilo ještě o vteřinu rychleji. I počasí přálo, stejně jako celý listopad a prosinec, a tak běhu ve všech kategoriích zúčastnilo 140 běžců.

Hlavním cílem pro rok 2016 je úspěšné zdolání květnového pražského maratónu pod 3:15. Od února bych se rád zaměřil na zrychlení na kratších tratích. Do května mám v plánu dostat čas na 5 km pod 19 min. a dál se pak uvidí. Cíle jsou samozřejmě ty nejvyšší :-) Inspirací je např. ultramaratónec Steve Way, který se po třicítce rozhodl, že přestane kouřit a zhubne něco ze 100 kg, které tenkrát měl a začne běhat. Od té doby dokázal překonat britský rekord na 100 km a zaběhnout maratón za 2:15, což je čas, pod který se českým běžcům nepodařilo již přes 10 let dostat.