Voskovec a Werich – můj pohled

Tento příspěvek jsem se rozhodl napsat jako reakci na senzacechtivý článek kolegy Roberta J. Hřebíčka (odkaz). Autor vede nevybíravý útok na naše dva velké umělce minulosti a aby svůj názor ještě více zdůraznil, doplnil text drsnými historickými fotografiemi. Autor zmiňuje, že V+W nesou lví podíl na tom, co se u nás po roce 1948 dělo a jako kdyby snad přímo iniciovali komunistický převrat. Nejsem zastáncem bývalého režimu a osobně nechápu, jak může komunistická strana stále svobodně existovat, neboť její členové způsobili v minulosti srovnatelné škody jako nacisté.

Autor naráží na předválečné levicové názory V+W. Volali po větší rovnosti občanů, ale není se co divit, protože ve 30.letech nebylo všechno tak růžové, jak to vypadá z filmů pro pamětníky. Existovaly propastné rozdíly mezi bohatými a chudými a tak se hledala jiná cesta. Navíc z Německa začala s nástupem Hitlera vyvstávat hrozba nacismu, a jak se později ukázalo, jedině další diktátor Stalin tuto hrozbu mohl zastavit, neboť západní státy v čele s Velkou Británií a Francií nás po schůzce v Mnichově nechaly na holičkách a předhodily Hitlerovi s bláhovým domněním, že mu to bude stačit. Komunismus byl vnímán jako jedna z možných cest, protože je postaven na myšlence rovnosti všech občanů. Bohužel minulost nám ukázala, že tato idea je v rukou lidí prakticky nerealizovatelná a dá se velmi snadno zneužít vládnoucí skupinou a jejími přisluhovači. Z posledních volebních průzkumů vyšlo najevo, že komunisté by obdrželi stejný počet hlasů jako ODS. Ani mě to moc nepřekvapilo, protože se jedná pouze o následek stále větší nenasytnosti vlády “rozpočtové odpovědnosti“. Ale návrat k totalitě není zrovna tou nejšťastnější cestou.

Zpět ale k V+W. Dvojice komiků byla proti jakémukoli totalitnímu režimu. Z důvodu protifašistických vystoupení museli v roce 1938 zavřít divadlo a emigrovat do USA, odkud se po válce vrátili.  Jak si vysvětlujete druhou emigraci Jiřího Voskovce v roce 1948? Byl přece nastolen komunismus, který podle vás tak dychtivě propagoval... V USA byl sice obviněn, že sympatizuje s komunismem, ale to bylo mnoho slavných umělců, např. Charlie Chaplin, Leonard Bernstein a další. Obvinění však stála na vratkých základech a nepodařilo se je prokázat. Voskovec vždy hrdě prohlašoval, že je Čech (v USA pomáhal např. Janu Třískovi) a jeho prohlášení o Prdelákově nad Soudružkou naráželo na režim a ne na zemi, z níž pocházel. Vy byste snad vzal dobrovolně své děti do nesvobodné země? Já tedy rozhodně ne.

Nicméně Jan Werich zůstal. Jeho kritici mu vytýkají, že se nezastal svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel. Ale co zmůže jedinec proti totalitnímu režimu? Sám by skončil ve vězení, což by nic nezměnilo a ničemu nepomohlo. Že bychom se na něj dnes dívali jako na hrdinu, by mu asi příliš nepomohlo. Upřímně, kdo z nás by před 60 lety otevřeně kritizoval tehdejší režim? V dobách míru každý hrdina. Na obranu pana Wericha musím upozornit na jeho podpis petice Dva tisíce slov, který 27. června 1968 vyšel za dočasného zrušení cenzury v novinách. Za podpis tohoto dokumentu, který byl v dobách normalizace prohlášen za kontrarevoluční, byli mnozí lidé perzekuováni. Manifest podepsali stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů.

V srpnu 1968 emigroval se ženou přes Německo do Rakouska, ale záhy se vrátil zpět do vlasti Poté byla jeho činnost utlumena a komunisti mu dovolili maximálně tak účinkování v seriálu Pan Tau. Jeho jméno je spojováno s podpisem Anticharty z roku 1977 (reakce režimu na Chartu 77, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, mimochodem její obsah s Jiřinou Švorcovou předčítal Karel Gott). Tehdy 72-letý Werich však žádal komunistické úřady o vyškrtnutí svého jména, protože údajně podepsal jen prezenční listinu. Toto tvrzení již dnes bohužel nelze ověřit, ale celkem tomu věřím. Pokud byla jeho tvorba potlačována, nevidím důvod, aby něco takového podepisoval. Werich také napsal úvahu s názvem Dopis Tonymu Englanderovi (více článek kolegy Kamila Chalupy).

Vážený pane Hřebíčku, než začnete příště psát, zjistěte si prosím pokud možno všechna fakta, možná pak budete objektivnější. Do nadpisu vašeho článku by se hodilo spojení Moje pravda. Když jsem v diskuzi pod článkem upozornil na nádech ironie autorem uvedené forbíny, hned se našli tací, kteří byli opačného názoru. Neberu jim to, ale u forbín V+W se jednalo o satiru. Werich říká: „…je to tam hnusný, je to tam hrozný, co vám mám povídat.“ A dále zdůrazňuje, že horší než hlad a bída je přetvářka a faleš, s jakou je stav v sovětském Rusku prezentován navenek. Ironie a zároveň naděje je cítit i zde: „Nesmí se ztrácet hlava, pane! Já doufám, že se všecko v lepčí obrátí a že ten lid se tam probudí a ten blahobyt ze sebe setřese...“

Hlava mi nebere, jak se karma u tohoto článku mohla vyšplhat přes 40. Něco to ale vypovídá o stavu naší společnosti. Takto obviňovat naše dvě významné osobnosti kultury z propagace komunismu bez znalosti souvislostí a tehdejší doby či mít v názvu takového článku slovo pravda je nehorázné a neomluvitelné.

Jelikož očekávám nesouhlasné reakce, sděluji, že na ně z důvodu nedostatečného počtu dukátů nebudu reagovat. Konec konců každý máme svou pravdu.